Tvář Nadosah: Rozhovor s Lukášem Halfarem
Březen 1, 2023
Lukáši, kdy jsi přišel do ŽIVOTa 90?
V srpnu 2021 jsem nastoupil na pozici technika. Původně jsem podával žádost o zařazení na práci dispečera. Když jsem ale zahlédl spoustu přístrojů v místnosti technika a dověděl se, že bych mohl být v přímém kontaktu s našimi klienty, tak jsem měl jasno, že tohle bude práce, kterou bych rád dělal. Mix technické a sociálně-pracovní profese. Shodou okolností se právě pozice technika v tu dobu uvolnila.
Co jsi dělal předtím, než jsi začal pracovat v ŽIVOTě 90?
Vrátil jsem se po letech do sociálních služeb, kde jsem kdysi začínal. Konkrétně jako sociální terapeut v práci s mladými lidmi bez domova. Později jsem pracoval více než 12 let na různých pozicích v bankovnictví. Před vstupem na dispečink NADOSAH ŽIVOTa 90 jsem se živil jako softwarový tester.
Co máš přesně v ŽIVOTě 90 na starost?
Organizuji technické práce u klientů dispečinku NADOSAH. Tato činnost v sobě zahrnuje komunikaci s klienty, výjezdy za nimi, spolupráci s mým kolegou technikem, dispečerkami a sociálními pracovnicemi z týmu NADOSAH. Koordinuji průběh montáží, demontáží, revizí a výměn komunikačních zařízení. Řeším případné problémy montovaných jednotek ve spolupráci s dodavatelskou firmou. Starám se o uskladnění a péči o používané přístroje (nahrávání softwaru, očista aparátů po demontážích) a inventarizaci používaných zařízení. Moje práce je pestrá. Zahrnuje jak práci s technologiemi, tak i lidmi.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Dny na dispečinku jsou různé. Neexistuje něco jako běžný den. Rutina zde nemá příliš pevné místo. Je potřeba často improvizovat podle potřeb ze strany klientů, jejich rodinných příslušníků nebo používané techniky. Může se stát, že je nutné během dne zajet na místo, které původně nebylo v plánu navštívit, a to z důvodu revize nebo jiné akutní události. Může se stát, že technik řeší nějakou situaci i o víkendu nebo o svátcích. Když bych měl shrnout práci technika, tak podstatnou část dne tvoří plánování a zejména realizace montáží, výměn, revizí a demontáží komunikačních zařízení. Vedle toho je potřeba se o zařízení starat – vdechnout jim „život“ nahráním softwaru, správně je nastavit, přiřadit ke konkrétnímu klientovi. Po demontáži zase očistit a provést uskladnění nebo připravit jednotky na opětovné operativní použití u dalšího klienta. Komunikace a přesná výměna informací v rámci týmu a v místě bydliště našich klientů je taky nedílnou a dennodenní součástí mé práce. Stejně jako pravidelné sledování trendů v oblasti asistivních technologií pro seniory.
Co ti dělá na práci v ŽIVOTě 90 největší radost?
Nechci, aby to znělo jako fráze, ale opravdu radost mi dělá smysluplná práce v organizaci ŽIVOT 90. „V terénu“ vidím na vlastní oči a slyším na vlastní uši od našich klientů, že jim naše služba pomáhá vést samostatný a plnohodnotný život v místě, kde to mají rádi. A to je skutečnou potřebou člověka. Nikoli „umělou“, reklamou vytvořenou, potřebou pro produkt, který je třeba prodat jedno jakým způsobem. Což bohužel často vidíme na výsledcích práce mnoha komerčních firem. Naše služba se oproti tomu „prodává“ svou kvalitou, historií organizace ŽIVOT 90 a profesionální prací zaměstnanců dispečinku NADOSAH a spolupracujících subjektů. Když to shrnu, tak radost na práci v ŽIVOTě 90 mi dělá pocit z dobře odvedené spolupráce na službě, kterou klienti opravdu potřebují a oceňují za to existenci organizace ŽIVOT 90. Bezvadný je také tým dispečinku NADOSAH. Podporujeme se a pomáháme si navzájem a toho si moc vážím. Obě skutečnosti mi dělají velkou radost a vedou mě k tomu, že se do práce každý den těším.
Co děláš nejradši, když zrovna nepracuješ?
Mám docela hodně zálib a koníčků. Rád sportuji, chodím pěšky přírodou, městy. Moc rád objevuji nová místa a zkouším nové služby a technologie. Rád se projedu autem nebo na motorce, když mám příležitost. Snažím se udržovat aktivní ve hře na hudební nástroj. V MHD a ve volnu čtu detektivky nebo seberozvojovou literaturu. Užívám si čas s blízkými a přáteli.